Part 24

6. června 2012 v 20:09 | JustBee |  Fanfiction

Několik dalších dnů přešlo a nic významného se v nich neudálo. Práce byla práce. Josh byl Josh. Nick se na ni stále zlobil. Jennifer byla stále zmatená. V pátek dorazila na natáčení s ohromnou bolestí hlavy, přelétavé emoce si začaly vybírat daň na jejím zdraví.

Musela si projít několika mentálními cvičeními, kde si musela připomenout, že je placená za to, aby hrála. Měla prioritu a to hraní. Zavřela oči a zhluboka se nadechla, tohle musela opakovat několik posledních dní.



Přijela do kosmetického traileru a ani na ní nebylo, co moc upravovat- ups. Včera přijela domu a ani si make-up z toho dne nesmyla. Byla na to příliš unavená. Přitáhla k sobě dveře a otevřela je.

"Jennifer!" zvolala Beth. Asistentka režiséra seděla na židli, pila kafe a povídala si s jejími vizážistkami. "Dobré ráno." řekla unaveně Jennifer, její hlas byl ztuhlý, a když mluvila, tak jí to bolelo. Instinktivně si promnula krk a těžce polkla. "Ale ne…." Začala a škubla sebou. "Bolest v krku."

Asistentka a vizážistka se na ní s obavami zadívali, zatímco ona pokládala na volnou židli svou tašku. "Seženeme ti doktora. Je to špatné?" zeptala se Beth. "Ne, ne… je to v pohodě. Vždycky tomu nechávám volný průběh a během chvilky je to pryč." Odmítla Jennifer pomoc. "Jenn, tady nejsi na farmě v Kentucky. Je docela problém, jestli si nemocná. Jsi v záři reflektorů teď, a jestli se necítíš dobře, tak bys neměla pracovat." Jenn si povzdechla, protože věděla, že Beth má pravdu.

"A jsem ráda, že sis nesmyla mojí těžkou práci." řekla a mapovala Jenninu tvář. Jenn se usmála a rozepla si mikinu. Otevřela pusu, kvůli odpovědi, ale nic ze sebe nedostala. V jejích očích se odrážel strach.

"Ach drahoušku…" řekla Beth smutně "Nech mě udělat ti čaj." Rychle vstala a odešla z přívěsu. Jenn si rukou kontrolovala, jestli nemá teplotu a jestli je všechno v normálu. Dala ruku pryč a vizážistka se na ní zvědavě koukala. "Nic, je to v pohodě." Jenn zalhala a donutila se k úsměvu. Posadila se na židli, na které ještě před chvilkou seděla Beth. "Jsem unavená." přiznala Jenn.

"Ale zlato." Podívala se na ní s obavami její vizážistka. "Už žádné ponocování jo?" podívala se na ní, jako kdyby věděla. Jenn zajímalo, jestli upozorňovala na dlouhé probrečené noci, nebo jestli si myslela, že se jedná o něco jiného.

Jenn věděla, že potřebuje vidět Nicka. Chyběl jí. Nemluvili spolu už několik dní a všechno se zdálo špatně. Cítila, jako kdyby jeden její kus chyběl. Ne, nejlepší kousek jí samotné chyběl. Rozhodla se, že až bude mít šanci, tak mu zavolá.

"Jak ti to říkají?" zeptala se jí vizážistka a vytáhla Jenn z jejích myšlenek. "Co?" zeptala se zmateně. "Katniss…Katpiss…Neverclean?" její vizážistka se nervózně usmála, když viděla pohled Jennifer. Nechápavě se na ní dívala, ale najednou si vzpomněla a rozesmála se. "Catpiss Neverclean." odpověděla. "Bylo to snad jenom jednou, ale já to zmínila v interview…. A víš jak to chodí…" a předvedla jí, jak to přehnali. Viděla, jak se na ní vizážistka kouká a řekla "Trochu se umeju jo?" i když jí hrdlo nedovolovalo mluvit.

Vizážistka se na ní pak vyřádila, a když už byla skoro hotová, tak se vrátila Beth i s čajem. "Měla by sis zajít pro nějaká antibiotika." Dodala a předávala jí čaj. Jenn musela foukat, protože to bylo horké, ale zahřálo jí to.

Jakmile Jennifer dopila svůj čaj, tak se kupodivu cítila lépe. Pořád jí sice bolelo v krku, ale už né tolik a vypadalo to, i jako kdyby byla i probraná.

Vlasy měla do copu na stanu, jako vždy, tentokrát byly víc špinavé, protože měla být již několikátý den v aréně. Její vizážistky si přátelsky povídali, zatímco ona se snažila soustředit na jejich rozhovor, pochytila věc sem a tam, ale nakonec věděla, že je úplně mimo. Věděla, že bude nemocná. Hodně nemocná. Stále jí bolelo v krku a hlas měla chraptivý.

Když bylo 10 hodin, opustila přívěs a odešla sama na plac. Neviděla Joshe celé ráno a Liam ani nebyl na natáčení. Nebyl v aréně a z Kraje 12 ještě ani nic nenatáčeli. Jenn zajímalo, kdy začnou.

Když s Francisem Lawrencem navázala první oční kontakt, tak se na ní koukal celkem rozpačitě. Čím blíž k němu byla, tím víc jí zkoumal, hlavně její unavenou tvář. "Nevypadáš dobře." Řekl. "Díky…" vydala ze sebe sarkasticky, nebyla schopná vymyslet lepší odpověď. Zrovna v tu chvíli spatřila Joshe, usmíval se a šel přímo k nim. Když přišel, otevřel svou pusu a hned jí zase zavřel, chtěl si dobře rozmyslet, co řekne. "Vypadáš… sexy." Konečně řekl a Jenn jen protočila své oči. "Není mi dobře." Přiznala a dala si ruku na krk, aby ukázala, že jí tam bolí. Josh jí přiložil ruku na čelo a hned jí zase sundal. Věděl dobře, že lhala a tak se na ní přísně podíval. "Dobrá, hlavně mě nenakaz." Řekl a trochu si s úsměvem poodstoupil. "Měli bychom ti sehnat léky Jenn." Dodal Francis a nechal si přivolat Beth.

Poté, co jí prohlédl doktor, dostala léky na krk a horečku a den volna. "Zkontrolovaná." Řekl Josh, když se za ní stavoval. "Prakticky nemůžeš mluvit a nesmíš být v místech, kde je hodně vody. Francis je trochu naštvaný a malinko nám to dává i za vinu."

I když se ještě nefilmovaly scény, jak vstupují do arény, tak je museli přesunout. Byly naplánovány na příští týden, jenže kdyby Jennifer vlezla do vody, tak by ta doba, kdy brala antibiotika, vyšla v marném boji, a asi by byla víc nemocná, než je teď.

Jennifer si myslela, že jí bouhne hlava celý den, i přes to se ale snažila vydat ze sebe ten nejlepší výkon. Pamatovala si dny, kdy byla doma a ještě chodila na základku. Když jí bylo blbě, tak jí mamka jednoduše nechala doma a kór, když se jednalo o bolest v krku. Naneštěstí filmy se musejí natáčet podle plánu a i s nemocí musí člověk do práce. Hlavně, když hraje hlavní roli a všichni se pak ukážou na základě vaší role. Když nemůžete hrát, tak vám nikdo nedá práci.

Během oběda, Jenn ležela Joshovi na rameni. Seděli na gauči v jeho přívěse. Byli unaveni od mluvení, a tak si Josh četl a Jennifer si zdřímla. Síla její nemoci a rytmus Joshova srdce jí uspal. Asi o půl hodiny déle se vzbudila, pomalu a grogy. Josh s ní jemně třásl a tam, kde položil svou ruku, to chladilo. Rozhodně měla i horečku. "Kolik je hodin?" zaskřehotala. "Je po obědě. Den už skoro skončil, slibuji, že dnes večer ti udělám polévku a můžeme koukat na jakýkoli film, budeš chtít. Nebo můžeš jenom spát." Jennina hlava byla stále zmatená díky únavě. Bolest jí teď doslova proudila ve spánku. "To zní krásně." Zašeptala. Udělala všechno pro to, aby si sedla a narovnala nohy přes gauč. Zívla si "Bože, já sem tak unavená." Řekla, ale nebylo to pro nikoho určené. "Ještě 2 hodiny Jenn." Odpověděl a ukazoval na povlečení.

Jakmile Francis všechno ukončil, sbalili se a Jennifer šla pomalu do přívěsu, cítila se slabá a poražená. "Sakra." Povzdychla si. "Doufám, že alespoň půlka z toho byla použitelná. Bože, mě je tak blbě."

"Jenn, to je v pohodě, byla si úžasná. Nemohl sem ani říct, že si byla nemocná." Řekl Josh a lhal jenom napůl. Rozhodně tu bylo pár záběrů, které se nadaly vůbec použít. Bylo mu Jennifer líto.

Když dorazili k přívěsům, tak se Jennifer zastavila. "Sakra, sakra, sakra, sakra, sakra!!!" vydala ze sebe? "Co?Co, co , co, co, co?" odpověděl jí a dal jí zvědavý pohled. "Zapomněla sem zavolat Nickovi!" zakňučela smutně. "To je v pohodě, tak mu zavolej teď." Řekl a snažil se jí utěšit. "Ale, ale já mu chtěla zavolat…"řekla podrážděně. "Jenn, Myslím, že ta horečka tě dostává do deliria. Musíš jít domu a vyspat se." Uvedl. Jenn přikývla a vešla ke svému přívěsu. Byla slabá. Jakmile byla uvnitř, popadla svou tašku, našla telefon a vyťukala Nickovo číslo.

"Zlato?" řekla, když to zvedl. "Jen?!" zeptal se překvapeně. "Jsem nemocná." Zakńučela, sesunula se na gauč a zavřela oči. Někdo klepal na její dveře a najednou tam byla Beth. "Zlato, převlíkni se, čekáme v autě." Řekla s ustaraným pohledem. Usmála se trochu a zavřela dveře. Jenn se podívala dolů a uviděla, že je ještě v Katniss outfitu. "Jen?" slyšela z telefonu. Zapomněla, že volá. "Nicku, Nicku, počkej." Řekla slabě. Bez čekání na odpověď, odložila telefon na podlahu a svlékla se. Její mozek byl přetížen a ona nemohla najít, kde má normální věci.

"Už sem tu." Řekla, jakmile zvedla telefon. "Zlato, co se děje?" zeptal se se zájmem Nick. "Mám horečku a bolí mě v krku a jsem hrozně unavená." Řekla a hledala tričko, ve kterém přišla do práce. Našla ho na zemi, hned vedle maskérského pultu. Telefon držela rameny, zatímco se oblékala. "Přeju si tam být a starat se o tebe." Řekl. "Máš celý týden odpočívat." Ujistil ji. Jenn se usmála, zapomněla, že je pátek.

Svoje tepláky našla na židli, kde je nechala a rychle si je oblékla. Židle byla studená a příjemně jí chladila. "Nicku, chtěla bych, aby si mě teď měl v náručí." Řekla, i když si nebyla jistá, kde to její poblázněná mysl vzala. "Já taky." Odpověděl Nick.

Druhý den ráno Jenn vzbudilo lehké klepání na dveře. Jakmile zvedla svou hlavu, zatočil se s ní celý svět. Hlava jí bolela víc, než kdykoliv předtím a to i třeba po opici. "Do hajzlu." Vydala ze sebe nahlas. Dosáhla na stolek a přitáhla si malou oranžovou lahvičku. Odsunula ze sebe deku a snažila si sednout. Zase někdo zaklepal.

"Už jdu!" křičela tak nahlas, jak jí to jenom šlo. Kdo to do píči je…? Pomyslela si a podívala se na hodiny. Ukazovali 11:45. Stále byla unavená a to i přes to, že spala celých 15 hodin.

Pomalu šla ke dveřím i s malou lahvičkou, ve které dřímaly její léky. Podívala se přes kukátko a málem se jí zastavilo srdce. Otevřela dveře tak, že je málem vyhodila z pantů.

"Nicku!" vydechla a pevně ho objala. "Neznič květiny!" vydal ze sebe, ale moc to nebylo slyšet, protože jeho pusu překrývalo její tričko. Okamžitě se odtáhla a její hlava se z toho náhlého pohybu a návalu emocí motala ještě víc. Na chvilku si i myslela, že by mohla omdlít.

"Přijel jsem, jak nejrychleji sem mohl." Dodal. "Nevypadáš moc dobře…" pověděl, když spatřil její popraskané a suché rty. "Nechci, aby ses nakazil!" vyjekla a zakryla si ústa. "Nikdy." Odpověděl s úšklebkem a vešel dovnitř. Zavřela za ním dveře a vešla do kuchyňky. Naplnila sklenici vodou a pozobala všechny prášky, co měla předepsané. Nick uviděl tu lahvičku a podotkl "Není to snad pro děti?" "Já sem ještě dítě." Odpověděla s úsměvem. "Tady máš na ty květiny." Řekla a naplnila větší sklenici. "Nemám vázu." "Takhle je to dobrý, dokonce perfektní." Řekl a vyndal kytku z obalu. Dlaní jí teď hladil po tváři a díval se jí přímo do očí "Stejně jako ty."

"Ááále přestaň…" začervenala se a usmála se na něj. "Podívej se na mě teď." Odtáhla se a poukázala na své super pyžamo a šedé tričko. "Ohromující." Odpověděl a oba se začali smát. Už teď se cítila líp. "Máš hlad?" "Umírám hlady." Potvrdila jeho teorii a její břicho se do toho ozvalo. Včera večer ani nevečeřela. Vysprchovala se a zapadla do postele. Zajímalo jí, jestli to Josh s tou polévkou myslel vážně, jestli totiž jo, tak se cítila provinile, že mu takhle odpadla.

"Máš vajíčka a další věci na palačinky?" zeptal se, když šel směrem do kuchyně. "Nic z toho tu není." Odpověděla." Ale Josh asi něco mít bude, myslím, že včera něco kupoval." Mohla odpřisáhnout, že při zmínce Joshova jména, Nick udělal obličej, ale nějak jí to nezajímalo. "Fajn a v jakém je pokoji?" zeptal se váhavě. Jennifer mohla říct, že z toho nebyl zrovna odvázaný. "Zajdu tam zlato." Odpověděla a už v té chvíli šla ke dveřím. Jakmile vyšla, tak se pokusila uhladit své neučesané vlasy. Vypadám dost špatně… pomyslela si.

Zaťukala a čekala. Slyšela šustění deky a zaskřípání postele od toho, jak vstával. Slyšela i to, jak přichází ke dveřím. "Jenn?" zeptal se překvapeně. Vystoupil ven a zavřel za sebou dveře. "Dobré ránko." Řekla a zamávala mu nadšeně. "Co se děje? Jak se máš?" zajímal se. "Líp. Můžu si půjčit věci na palačinky?" "Uh.. Jo jasně, počkej…" řekl a vešel dovnitř. Znovu za sebou zavřel. Nechal jí tam stát s rukama na bocích. Chvilku si prohlížela dekoraci haly.

Dveře se trochu otevřely. Josh je špatně dovřel. Jennifer slyšela, jak mluví a myslela si, že mluví na ní a tak dveře pootevřela ještě víc, aby lépe slyšela. "…Zlato, kam si šel?" slyšela svůdný hlas, jak to říká Joshovi. Byl rozhodně ženský. Jennifer vykulila oči překvapením. "Hned budu zpátky." Šlyšela Joshe odpovědět. Najednou slyšela jeho kroky, jak se blížil a rychle se vrátila do původní pozice. "Tady to máš." Podal jí to s nadšením. Usmála se na něj, nepomyslela ani na to, mu poděkovat a utekla zpět k sobě do pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je libo život?

ANO
???
NE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama