Part 16

2. června 2012 v 17:18 | JustBee |  Fanfiction
Takže Nick nám žárlil jooo? pomyslela si Jennifer, když jela domu. Zůstala u něj docela dlouho a navíc se jí podařilo nemyslet na to, co se stalo mezi ní a Joshem, jejím nejlepším kamarádem. Její nejlepší kamarád, který je na ní teď dost naštvaný. Byla to blbá chyba. Každý občas na něco zapomene. Jennifer si pořád dokola říkala, že to Josh se svojí reakcí přehání.

Navíc se cítila špatně kvůli Nickovi. Vypadal dost naštvaně a nakonec to přenesl na ní. Tíha jejích emocí jí pomalu začínala tahat ke dnu. Už byla skoro doma a chtěla jenom jednu věc a to být sama.
Trucování nebyla její obvyklá reakce na věci, ale její srdce vědělo, co chce. Ta myšlenka jí zabijela, ničilo jí, že zrovna prožila úžasný sex se svým klukem Nickem, ale stejně se cejtila na nic. Sex byl takový, jaký chtěla a potřebovala, pravděpodobně i nejlepší který spolu kdy měli, ale stejně na sobě začínala pociťovat depresi.
Zaparkovala vedle svého bytu. Vcházela po temné verandě a nadávala si, že vždy zapomněla rozsvítit před tím, než odešla. Ve tmě zaštrachala v tašce, až konečně našla klíče.
Jakmile se dostala dovnitř, něco se v ní zlomilo. Vběhla do ložnice se slzami v očích a nechápala proč brečí. Nerozešla se s Nicholasem nebo tak něco. Možná to bylo ze strachu, že až za pár dní odjede, tak ho dlouho neuvidí, nebo jí chyběla rodina a Zoe.
Věděla, že si nalhává. Plakala kvůli Joshovi. Věděla, že Josh byl ten důvod, proč se cítila tak, jak se cítila. To on byl ten důvod, proč se Nick dnes choval tak divně. Josh byl ten důvod, proč se Jennifer dnes večer tolik nutila do milování s Nickem. Nechtěla, aby to byla pravda, jenže něco v jejím srdci jí napovídalo, že to pravda je.
Stále Nicka milovala. Jak by taky nemohla? Skoro po ročním vztahu se znali a věděli navzájem svá tajemství. Potřebovali se, že? Rozhodla se, že s ním potřebuje být víc než kdykoliv předtím, cítila tak moc emočně nestabilní a potřebovala se rozhodnou v mnoha věcech.
"Jenn dej se dohromady!" řekla si nahlas i přes vzlykání. Měla ucpaný nos a celou tvář slanou od slz. Cítila vlnu únavy, protože slzy jí ubíraly velké množství energie. Polštář jí choval hlavu a nabídl jí pocit comfortu. Věděla, že potřebuje rozveselit a to jí donutilo brečet ještě víc. Josh by věděl, co říct. Věděl by, jak jí rozveselit. Jasně mohla zavolat Nickovi, ale co by ten udělal? Byl by naštvaný na Joshe a na ní pravděpodobně taky. Hned by si pomyslel, že mezi nimi je něco víc, než jenom přátelství a to by byla doopravdu velká lež. Že jo?
Ještě chvilku si potichu brečela do polštáře. Snažila se dýchat zhluboka a uklidnic své emoce. Moc dobře to nešlo a Jenn si promyslela během té chvilky spoustu dalších věcí.
Věděla, co musí udělat. Řekl jí, že chce několik dní odstup. Bylo jasné, že je za tím víc, než jenom to, co se stalo dneska. Z její strany se jednalo o malou chybu. On akorád dělal z komára velblouda, tím jak na to zareagoval. Srdce se jí rozbušilo, zrovna když se rozhodla, co udělá. Opustila byt, aniž by se podívala do zrdcadla na to, jak vypadá.
Jennifer byla velmi impulzivní a jednala bez rozmyšlení. Tak proč by to teď mělo být jinak? Nicméně, jediná osoba na kterou myslela, byl Nick.
V autě byla dřív, než se nadála a zdálo se jí, jako že jede na autopilota. Jakmile dojela k jeho domu, tak si rychle otřela řasenku z obličeje a vysmrkala se. Přímo vyskočila z auta a šla bez rozmyšlení. Zaklepala s velkou silou na jeho dveře, třikrát a pořádně. Trvalo asi minutu než se dveře otevřely.
"Jenn..?" zeptal se zmateně. Očividně ho vzbudila a ona se konečně začala zajimat o to, kolik je hodin. Jeho oči sjiždely po jejím těle a zapamatovávaly si křivky, které měla v těsných šatech. "Co se děje? Proč brečíš?" zeptal se. Všechen jeho hněv byl ty a tam, teď ho nahradila starostlivost. Otevřel dokořán své dveře a uvedl jí dovnitř.
"Joshi...Mě to tak moc mrzí. Všechno ti vysvětlim. Já.. neměla jsem sem jezdit." říkala, držela si pusu a snažila se zhluboka nadechnout. Cítila, jak na ní příchází další vlna plná breku. "Jenn jenom prosímtě nebreč. To je v pohodě.. Je to v pohodě." zašeptal jí a objal jí. "Pojď sem..." zavedl jí na gauč a posadili se.
Jeho pohostinnost jí rozbrečela ještě víc. Josh z toho byl v rozpacích. Chrlil ze sebe omluvy, že byl totální blb a že to přehnal, kvůli tomu jak zapomněla. Zkoušel všelijaké způsoby, aby jí uklidnil. "Stalo se snad něco mezi tebou a Nickem?" "N-ne." "Jsi zraněná? Nebo ti není dobře?" "J-jsem v po-pohodě." "Nevypadáš tak." Snažila se zasmát, ale místo toho zakašlala. Dal kolem ní ruku a snažil se dělat malá kolečka na jejích zádech, nevěděl, co má dělat.
Konečně po několika minutách Jenn vypadala, že už bude v pohodě a požádala ho o kapecníčky. "Fajn, sou u mě v pokoji." zvedl se z gauče a šel pro ně. Vstala a šla za ním. Joshův pokoj byla tmavá malá místnost. Viděla kapečníčky už z dálky, protože je ozařoval měsíční svit. Díky tomu svitu vypadaly úžasně, člověk se jich ani nechtěl pro jistotu dotýkat, aby nezměnil jejich vzhled. "Joshi.."řekla ještě před tím, než měl šanci se k nim dostat. Překvapeně se otočil a podíval se na ní, ústa měl mírně pootevřená. Ve tmě na ní musel mžourat. "Chtěl sem ti je přinést." ujasnil to. "Ne..." nedopověděla to a šla k němu blíž. "Joshi, měla bych už jít, když vidím kolik je hodin. Promiň, tohle odemě bylo dost sobecký." Josh natáhl ruku a pohladil jí po tváři. Jeho palec sjížděl k jejím rtům----
Jenn se probudila a její srdce se zastavilo na chvíli. Cítila, jako by jí v břiše bybouchla bomba s motýly. Ležele na posteli, přesně tak jak se uvelebila, když přišla domu od Nicka. Doháje. Povzdechla si a ruku si dala na obličej. Doháje. Snít o Joshovi nebylo dobré znamení, tím si byla jistá. Ještě jednou si povzdechla. Ten sen byl tak doopravdový. Ještě teď cítila jeho ruku na své tváři a svých rtech. Všechno to bylo jenom jako. Byl to sen. Josh na ní byl stále naštvaný. Opět si povzdechla a otočila se. Oči měla napuchlé od pláče a hlava jí bušila. Byla tak vyčerpaná. Než se nadála tak znova usnula.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je libo život?

ANO
???
NE

Komentáře

1 Hermionka Hermionka | Web | 2. června 2012 v 21:01 | Reagovat

Pěkná povídka a blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama