Part 15

1. června 2012 v 19:25 | JustBee |  Fanfiction
Už bylo po večeři, Jennifer a celá Houltovic rodina seděli v obyváku, popijeli čaj a povídali si. Jennifer s nikým z nich nebyla v kontaktu už celé měsíce, samozřejmě nepočítáme-li Nicka. Byla ráda, že s nimi mohla dohnat ztracený čas. Milovala to, jak s nimi Nickolas komunikoval, byl prostě jenom sám sebou.


Sem tam si ale vzpomněla na to, jak se zachovala k Joshovi. Jako úplná mrcha. Cítila se doopravdy hrozně. Nechtěla ho odkopnout, jenom chtěla strávit víc času s Nickem, než odjede. Koneckonců ho přece neuvidí skoro půl roku a celou tu dobu bude s Joshem. Musela se mu omluvit - čim dřív, tim líp. Nedokážala žít s myšlenkou, že by se na ní zlobil delší dobu.
"Mami, tati asi bysme s Jenn už měli jít." slyšela Nickolase, jak říká a vrátilo jí to do reality. Rodičům se to nelíbilo, ale přeci jenom už museli jít. "Večeře byla výborná, bylo dobré zase všechno dohnat. Doufám, že se brzo uvidíme." rozloučila se s nimi Jennifer.
Ruku v ruce šla s Nickolasem ke dveřím, když v tom najednou někdo zavolal jeho jméno z kuchyně. "Hned se vrátím."řekl. Nechtěla se ho pustit, když odcházel. "Budu muset ještě někam zavolat, takže si dej na čas jo?" Nicholas přikývl a rozdělili se. Jak šla k autu, vyťukávala Joshovo číslo. Logicky nepřemýšlela, chtěla to prostě jenom napravit, pokud to tedy bylo možné. Nezbývalo jí nic jiného, než to zjistit.
Telefon vyzváněl do poslední možné vteřiny. "Jen." povzdechl si Josh, když to přijal. "Joshi poslouchej. Opravdu mě to moc mrzí!" začala se omlouvat "Doopravdy sem zapomněla na naše dnešní plány. Nechtěla jsem ti ublížit. Vždyť víš, že to bych úmyslně nikdy neudělala." "No faktem je, že si to dnes udělala." řekl. Nebyla v tom ani nijáká snaha zakrýt svůj hněv. "Vím, že je to neomluvitelný." čekala na odpověď, ale ničeho se nedočkala. "Nemůžu ti to něják vynahradit?" Slyšela, jak si Josh povzdechl "No někdy asi jo. Ale myslím si, že bysme si teď pár dní neměli volat."
Slzy se jí začaly hrnout do očí "Ale Joshi-" "Promiň Jen. Zavolám ti, až tě budu chtít vidět." Zavěsil ještě před tím, než Jenn stihla cokoliv říct. Slzy jí pomalu telky po tváří, ale rychle si je utřela. Zasloužila si to, neměla žádný důvod být naštvaná, protože tohle byla karma a ona si to zasloužila po tom, co provedla.
Opřela se o auto a čekala na Nicholase, až výjde z domu. S každou další minutou na sebe byla víc a víc naštvaná. Nezálezělo na tom, co udělala, někdo by měl být dnes věčer naštvaný. Svým způsobem by pravděpodobně ztratila jednoho ze 2 nejdůležitějších lidí na světě. Možná bylo lepší, že to byl Josh. Bude mít hodně času na to, si s ním někde sednout a omluvit se mu. Nebyla si jestli by jí Nick něco takového odpustil a hlavně po tom, jak zvláštně se dnes choval. Bylo by pravděpodobně mnohem těžší získat si jeho důvěru zpět.
Najednou si uvědomila, že před večeří se Nick choval doopravdy divně. Takhle se normálně nechoval. Normálně by se k ní opět přilepil a pravděpodobně by si vzal, to co chtěl. To co i Jenn chtěla. Něco bylo špatně. Potřebovala zjistit co. Rozdýchala svůj hněv. Chtěla být milující přítelkyní, než nějákou mrchou, kterou byla dnes večer. Potřebovala být v pohodě, aby zjistila, co je špatně.
Nicholas konečně vyšel z domu a otevřel dveře od auta. Stoupla si vedle auta a zeptala se "Je všechno v pohodě?" "Jo všechno je v nějlepším pořádku. Mám tě vyhodit u tebe?" "Ne pojedem k tobě, stejně tam mám auto." "Zapomněl sem." odpověděl jednoduše a oba si sedli do auta.
Několik kilometrů jeli v naprostém tichu. Co se to s nim zatraceně děje? Byl tak.. vzdálený. Tohle nebyl Nicholas Hoult se kterým začala chodit.
Natáhla ruku a začala ho hladit na zátylku. "Je všechno v pohodě zlato?" Podíval se na ní "Jo proč?" "Zdál ses mi trochu zkleslý. Všechno s rodinou je tedy ok jo?" "Jo rodina je v pohodě."
Hmm. Nechtěla ho nechat tak snadno proklouznout. Rozhodla se počkat, až budou u něj. Chtěla použít svou nejúčinnější zbraň pro získávání informací a to svoje tělo.
----------------------------
"Co se doopravdy děje?" zeptala se ho, když už seděli u něj na gauči. Oba k sobě seděli čelem. "Nic se neděje" znovu zopakoval. Věděla, že jí lže a věděla, že s otázkami se nikam nedostane. Posadila se na kolena a políbila ho. Jeho rty byly jemné a stále chutnaly po čaji, který měli u jeho rodičů. Bože, ona milovala líbaní s nim.
Tentokrát s ní už nebojoval, ale líbal jí nazpátek trochu agresivně. Nezastavila ho. Nikdy před tím nebyl agresivní, možná by tomu měla dát šanci. Možná přesně tohle potřeboval, aby se cítil líp. Rozhodně jí to nevadilo. Na chvilku se od sebe odtáhli, přibližovala se k němu, ale byla stále na kolenou. Teď měla tvář výš než on a jeho ruce svíraly její boky. Přitáhla si jeho hlavu ke své a opět se líbali. Začal do toho zapojovat i jazyk. Další nový pohyb. Tenhle se jí doopravdy líbil. Odtáhl se a začal jí líbat krk a ramena. Věděl, jak jí udělat slabou. Pomalu ale jistě jí začaly padat i ramínka od šatů, on jim pomohl rychle dolu. Trochu jí kousal ro ramen a ona zasténala. Né od bolesti, ale od toho, že to nečekala a líbilo se jí to.
S divokým pohledem v očích se na ní teď díval, byl to naprosto jiný pohled, než který má obvykle, ten ustaraný byl teď pryč. Ale znova, tohle nebyl normální starostlivý Nick, se kterým se teď dávala do kopy. "Jak se tyhle šaty sundavají?" pošeptal jí do ucha. Usmála se, vstala a dala si vlasy dopředu, když čekala až jí Nick šaty rozepne. Udělal to a šaty spadly na zem. Teď tam stála jenom v podprsence a kalhotkách. Otočil si jí k sobě a zase jí začal líbat na ústa, přesně tak jak to milovala. Na malou chvilku přestal, ale to jenom protože jí bral do náruče a odnesl si jí do ložnice. Dala mu ruce za krk a vášnivě se s ním začala líbat. Srdce jí bilo o sto šest. Nikdy ho nechtěla víc.
Něžně jí položil na postel, sundal si tričko a hodil ho přes celou místnost na zem. Teď byl na ní a líbal jí. Položila ruce na jeho hruď a ucítila to samé teplo, které cítila, když se o tohle naposledy snažili. Odvijelo se to tím směrem, kterým chtěla. Líbal jí na krk, zetímco ona zápasila s jeho páskem od kalhot.
Zasténala. Líbal jí všude možně a jí se zrychloval dech. Sakra. Tohle se doopravdy děje! pomyslela si, když si rozepínal kalhoty.
------------------------------
Leželi vedle sebe, bez dechu, oba se zotavovali. Přihodilo se tu vášnívé milování a bylo to cítit všude okolo. Bylo to jiné, než kdykoliv předtím. Něco s ním bylo jinak, alespoň podle toho, co si Jenn vydedukovala. Né že by to bylo špatně, vlastně tohle bylo mnohem lepší, než ty rychlovky, co si normálně dávali. "Nicku, tohle bylo úžasný." řekla a lehla si na něj. Objal ji svýma rukama. "Díky, ty jsi taky byla hodně dobrá." odpověděl s úsměvem.
Hlavu měla na jeho hrudi. Slyšela, jak mu stále bije srdce jako o závod. Teď byl ten správný čas na řešení věcí.
"Nicku co se děje?" zeptala se. "Nic." Opřela se o loket "Tohle doopravdy něco je. Vidím to v tvých očích celý den. Co to je?" "Nechci ublížit tvým citům." "Jak by si jim ublížil?" "No je to prostě... Příde mi, že trávíš víc času s Joshem jak se mnou. A to jsem tvůj kluk já."
Takže žárlivost. To ta tady dělala paseku. Typická věc pro chlapy. "Promiň. Jenom jsme trénovali." řekla a pohladila ho na tváři vnější stranou ruky. "Navíc, pokud ti to udělá líp, tak spolu já s Joshem teď zrovna moc nemluvíme." "Proč ne?" "Odkopla sem ho, abych mohla být s tebou." "Vážně?" říkal to s náznakem naděje ve hlase. "Jo." nechtěla zmínit, že to bylo neúmyslně, to že odkopla Joshe. Nicholas na to teď nebyl připravený. Ani na to, jak moc si přála to se svým kamarádem znova urovnat.
Nicholas se k ní nahnul a políbil jí. "Miluji tě." Jeho polibky pro ni byly drogou. "Taky tě miluji." Víc polibků..."Chceš to snad znova?" zeptal se s úsměvem.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je libo život?

ANO
???
NE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama