Part 8

25. května 2012 v 21:22 | JustBee |  Fanfiction
Další den ráno se Jen vzbudila brzo. Byla celkem natěšená na trénink. Rozhodla se, že se ani nebude sprchovat, protože to stejně nemělo cenu, jelikož věděla, že než se naděje bude zpocená jak myš. Budova, kde měla trénink byla vzdálená asi půl hodiny od jejího bytu a nemusela tam být dřív než v poledne. Věděla, že ale nastanou dny, kdy bude muset přijet dřív třeba v 6 ráno. Nejvíc se bála profesionálního tréninku, jelikož v posilovně nebyla už hodně dlouho. Nesnášela cvičení a ještě víc nesnášela lidi, co říkali, že si to dokonce užívají. Došlo jí, že teď už je docela pozdě na to, něco s tím udělat, tak proč by se měla stresovat...


Vpadla do kuchyně a hledala něco k snídani. Pravděpodobně by to chtělo něco lehkého, to pro případ, že by musela hodně běhat. V jedné ruce držela krabici otrub a v druhé Poptart. Uvažovala opravdu dlouho a vážně nad tím, co by si měla dát. Jak tak přemýšlela, ozvalo se její břicho. Vrátila krabici s otrubami zpět do skříňky a hladově otevřela poptart, kde na ní čekaly její milované sušenky s jahodovou polevou.
Při pomyšlení na to všechno běhání a lezení, zasténala. A kór s tolika kaloriemi, co do sebe právě cpala. Nikdy jsem se o takový věci nestarala, tak proč nad tím teď přemýšlím? udivila se sama nad sebou. Počítání kalorií?! Ironicky se pousmála a vyhodila prázdný obal do koše. Avšak se pořád nemohla zbavit, toho malého dotěrného hlásku v její hlavě, který jí říkal, že by měla přestat jíst tyhle zbytečně přeslazená jídla. A ať se snažila, jak se snažila, tenhle hlas z hlavy nemohla dostat. Nesnášela to pomyšlení, že média na ní měli takový vliv. Na to, jak viděla svůj život a své tělo. Vždycky se jí líbilo to, jak vypadala. No líbilo se jí to, jako každé normální holce. Taky na sobě uměla najít nějáké ty chyby. Její oblíbenou částí těla byl rohodně její pas a pak úsměv. Měla celkem plnoštíhlý pas a upřednostňovala ho před tím, než vypadat jak anorektička. Anorektičky stále ovládaly média a ona se rozhodla, že s tímhle proudem nepůjde.
Rozhodla se vrátit do reality a nemyslet na takové blbosti. Koukla na koš a uvědomila si, že už docela překypuje odpadky a rozhodla se ho jít vysypat. Když vycházela, tak si všimla, že je venku ponuro a zataženo. Ve dnech jako byly tyto nejradši koukala na filmy a mazlila se s Nickem. V hlavně si proto udělala poznámku, zavolat mu jakmile se dostane k telefonu. Ve chvilce, kdy se dostala k popelnici a vyhazovala smetí, jí na ruku přistála první kapka z přicházejícího deště. Nahodila otrávený výraz a povzdechla si. Nesnáším řízení v dešti. Otočila se na podpadku a pospíchala domu, než se to počasí ještě zhorší.
Kolem 11 hodiny Jen vzala tašku s několika potřebnýma věcma a vyrazila. V tašce měla tenisky, náhradní legíny, ponošky a sportovní podprsenku, také tam měla hodinky, protože občas toho měla ten den více a tak se mohla hlídat, aby nechodila pozdě.
Jelikož Josh začínal s tréninkem až za 2 týdny, tak Jen věděla, že to bude jenom pár hodně dlouhých dnů, které nebudou utíkat. Když trénovali ve stejnou dobu, tak to nutně neznamenalo, že trénovali spolu, ale bylo to prostě hezké, vědět, že někdo vám blízký, trénuje stejnou fyzickou zátěž jako vy. Všechno potom bylo snažší splnit.
Od teď byl plán začít natáčet za měsíc. Věděla, že bude s Joshem a měla z toho radostný pocit. Cítila se provinile, že to tak nechtěně pocítila, už jenom kvůli včerejší noci s Nicholasem. Když už chtěla vyjít ven, tak se spatřila v zrdcadle v předsíni. Její dlouhé vlnité blond vlasy se jí bezvládně pohupovaly kolem obličeje. Už to byla delší doba, co byla naposledy u kadeřníka, a když se dobře podívala, tak už viděla i roztřepené konečky. Očima se ještě přejela a usmála se. Bude hnědé dřív, než se nadějete! řekla nahlas svým vlasům.I když jí snad všichni řekli, že jí to jako brunetce sluší, neměla to ráda kvůli tomu, jakou barvení udělalo škodu na jejích vlasech.
-----
Trénink byl náročný a těžký, přesně tak jak předpokládala. Během toho všeho měla navíc jenom jednu přestávku. Uvědomila si, že ten den docela podcenila a že Poptart nebylo dost ke snídani. Udělala si proto další poznámku v hlavě a to stavit se v Whole Food pro něco zdravého k snídani.
Její přestávka se blížila ke konci a tak se rozhodla, že zavolá Nicholasovi. Když jedla sendvič, tak slyšela jenom monotóní vyzvánění a snažila se rychle kousat a polykat pro případ, že by to zvedl. Jenže on to nezvedl. Těžce polkla a rozhodla se nechat mu vzkaz "Ahoj Nicku, to jsem já... Jen. Měl by si dnes večer přijít. Můžu udělat popkorn, můžem koukat na filmy.... Chybíš mi a měli bychom spolu začít trávit víc času. Tak mi dyžtak potom prosím zavolej." Snažila se znít extrémně roztomile a ani to nebylo těžké, když si vzpomněla na minulou noc a na to, co spolu zažili. V myšlenkách se začala toulat do předešlé noci, když v tom byla zavolána, aby se vrátila do posilovny a najednou musela spěchat s dojedením sendviče, který sebou měla.
Byl to dlouhý a nudný den. Trénovala sama, protože naprostá většina herců začínala až za 2 týdny, včetně Joshe.
Josh. Z nudy si začala pohrávat s myšlenkou, že když se neozve Nick, tak by mohla zavolat Joshovi. Vždyť by to nevadilo ne? pomyslela si. Neviděla na tom nic špatného. Byli to přátelé a nebylo to tak, že by si vybrala jeho před svým přítelem.
Když zkončila s posilováním, tak už byla nedočkavá zkontrolovat telefon, jestli Nick zavolal. Rychle se začala hrabat v tašce a celou jí zpřeházela, jenom pro to, aby zjisitla, že nezavolal. Aniž by přemýšlela, tak začala vytáčet Joshovo čístlo. Zajmalo jí, kolik je hodin, protože byla tak nedočkavá, že se ani nepodívala. Když to stále jen vyzvánělo, tak začala být nervózní. Dala si telefon od ucha, aby se podívala na to, kolik je hodin. Bylo 6 hodin. Už neslyšela ani jedno zazvonění až najednou uslyšela "Halo?" na konci druhé linky a uvědomila si, že to zvedl.
"Ou Ahoj!" začala se ztrapněná smát.
"Co potřebuješ?" "Hele zrovna sem zkončila s tím nejnáročnějším tréninkem. Jsem tak z formy" přiznala a slyšela, jak se Josh směje.
"Co je na tom tak špatného?" "Měl bys začít běhat, protože to bylo brutální." varovala ho, ale z větší části si dělala srandu. "Jen hrál jsem basket doslova každý den, copak si neviděla ty paparazzi fotky, kde jsem zpocený a docela i mužný? Takže prosímtě" Tohle Jen rozesmálo.
"Hele přijeď sem, milovníku. Zastavim se v Whole Food na cestě domů a tak mě zajmalo, jestli bys nechtěl přijít a dohnali bysme ztracenej čas." cítila, jak se jí z úst žene také "chybíš mi" ale neřekla to.
"To zní lákavě. Mám vzít pizzu? Mám na ní docela chuť." zeptal se. A kdyby ste se zeptali Jen, tak by vám řekla, že nabídka byla více než neodolatelná....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je libo život?

ANO
???
NE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama