Part 14

31. května 2012 v 21:46 | JustBee |  Fanfiction
Poslední den tréninku se cítila, jako king. Konečně to měla za sebou, samozřejmě sem tam ještě musela trénovat, ale to nejhorší už bylo pryč. Josh to chtěl oslavit, a tak jí pozval k němu, aby přišla. Měla nějáké povinosti, ale Josh jí nakonec po dlouhém ukecávání přemluvil. Vypadalo to, že je mezi nimi velmi silné pouto. Byla s ním ráda a cítila, že tyhle pocity jsou oboustranné.


Spěchala domu se vysprchovat a oblíknout do něčeho normálního. Bylo asi 10:45, když měla všechny přípravy za sebou, a tak se vydala do kuchyně. Zkontrolovala telefon, který ležel na kraji stolu a uviděla zmeškaný hovor od svých rodičů. Nechali jí vzkaz. Vyťukala číslo a čekala, mezitím si došla k lednici a otevřela jí. Ovál jí chlad vycházející z ledničky. Celá se otřásla a měla husí kůži. "Ahoj Jen, to je tvoje mamka. Jsem tak ráda, že si nám nedávno zavolala. Doopravdy...." Jen protočila oči, když slyšela sarkastickou poznámku své mamky, ale stejně se cítila špatně, protože už několik měsíců nebyla v kontaktu se svojí rodinou. "Kde jsi?! Chybíš mě i tátovi, že jo Gary" Slyšela, jak její táta bručí do telefonu od někud z dálky. Zkoumala ledničku v naději, že najde něco k obědu. "Takže zlato, ozvi se nám. Chceme tě vidět ještě před tím, než odjedeš na to natáčení." "Oh!" řekla Jennifer, když narazila na tašku se salátem. "Doufáme, že mezi tebou a Nickem je všechno v pohodě. Ozvi se hned, jakmile si to poslechneš. Pa zlato." Slyšela konec monologu své mamky a telefon sundala z ucha. Povzdychla si, cítila se špatně, protože jim nezavolala ani jednou. Dala si mentální poznámku, že jim zavolá, až se naobědvá.
Když házela salát do misky s kuřetem, zavibroval telefon, který ležel na rohu stolu. Podívala se na LED display a k jejímu překvapení to byl Nick. "Anó?" "Miláčku, za týden odjíždíš." jeho britský přízvuk se linul přes síť až k ní a jí to okamžitě uklidnilo. "Ani mi to nepřípomínej. Budu od tebe tak daleko." "Vždycky můžu letět do Jižní Karolíny a navštívit tě." "Jo to chci, aby si udělal. Ale přijedeš mě navštívit i na Nový Zéland? To by byla opravdu velká zkouška oddanosti." zasmála se tomu, on ne. Dokončila míchání salátu a vešla spolu s ním do jídelny a sedla si ke stolu. Musela se ještě vrátit do kuchyně pro vidličku.
"Samozřejmě." odpověděl jednoznačně. Dokázala si představit jeho výraz a nechápavě zatřásla hlavou, i když jí on neviděl. "Dobrá." odpověděla, když se vracela i s vidličkou. I když to bylo super mít milujícího přítele, který to s ní myslel vážně, občas to bylo i na ní moc vážné. "Dneska jdu ke svým rodičům. Chybíš jim a tak nechtěla bys jít se mnou?" zeptal se opatrně. Jen měla ráda jeho rodiče a oni jí taky, takže proč by neměla jít. "Budu u tebe v 6 jo?" po odmlce odpověděla, nevěděla v kolik hodin ho očekávají. "To je dokonalý. Moje sestra Clarista tam bude taky. Slíbil sem jim, že přijedu v 7. Takže by nám to dalo dostatek času na...." jeho hlas se vytracoval a ona věděla, že se právě uculuje. "...upéct nějáké sušenky na dezert?" doplnila ho smíchy. Taky ho to rozesmálo a tím spolu s ahoj ukončili svůj rozhovor.
Okamžitě zavolala svým rodičům, než by na to náhodou zase zapomněla. Prohrabovala se ve svém salátě, když jim řikala o tréninku a dnešních plánech s Nickem. Chtěli se jenom ujistit, že je šťastná. Než zavěsila, tak jim slíbila, že je brzo přijede navštívit. Jen svou rodinu milovala. Nicméně, teď byla tolik zaneprázdněná, že si sotva mohla udělat na něco čas kromě práce. Navíc začínala cítít, že její vztah s Nickem se stáva docela vážnou věcí. Když dojedla svůj salát, vhodila nádobí do myčky. Furt měla hlad a tak začala prohledávat svojí spíž, jestli jí náhodou nevydá něco dobrého.
-----------------------------
Než se nadála, bylo 5:30 a ona si začala dělat make-up. "Jen vypadáš dokonale!" pochválila se, když se viděla v zrcadle, zvedala u toho obočí a usmívala se. Nasadila si sandále. Byly stříbrné a celkem se hodili k jejím černým šatům. Doma snědla ještě Cheetos a teď už byla celkem hladová a nemohla se dočkat jídla, co připravili Nickovi rodiče.
Na jeho příjezdové cestě se objevila v 5:57 a spěchala ke dvěřím, nemohla se dočkat až uvidí jeho tvář. Zaklepala a volala jeho jméno, prakticky jako by byla nějáká šílená fanynka. Když otevřel dvěře, tak oněmněl. "Jen vypadáš ohromně." prohlásil. Zavřel svá do teď otevřená ústa a jemně jí políbil na její růžové rty. Když se od ní odvracel, tak se usmíval. Ustoupil stranou a gestem jí naznačil, že může vejít dovnitř. "Nemůžu se dočkat toho jídla." řekla. "Já taky. Myslím, že dělají těstoviny." "Moje oblíbené!" prohlásila, když si dávala kabát na židli v jídelně. "Jen vážně vypadáš..." nedořekl, místo toho jí sjel rukama až na boky a přitáhl si jí k sobě. Znova jí políbil na její rty, tentorkát ale velmi vášnivě. "Pane Houlte, vy taky nevypadáte špatně." odtahovala se od něj. Ruce měla kolem jeho krku a palci mu hladila lícní kosti, zatímco zírala do jeho očí. Oba se usmívali. Sáhl k levému popruhu jejích šatů a sesunul ho dolu z ramen. "Nicku.."začala. "Ano zlato?" "Teď ne." řekla pevně, ale ne důvěryhodně. Odešla od něj a na něm bylo vidět, že ho to zaskočilo. Vešla do obyváku, posadila se na gauč a překřížila nohy. Nick si vedle ní tak trochu trapně sedl. Když se na něj podívala, tak se cítila špatně, skoro až divně. "Nicku.. Já..." jak mohla začít vysvětlovat to, co cítila? Chovala v sobě pocity, které zatím ani ona neuměla vyřešit. Josh nebyl její prioritou, byl to Nick. To on byl její kluk. Byla k němu loajální.
Nemohla si pomoci. Sundavala mu tričko, líbala ho na krk a bradu. Krátké strniště jí lechtalo na tváři, ale skoro si toho nevšimla. Naklonila se k němu a ve snaze udělat si větší pohodlí se najednou ocitla v pozici, při které na něm obkročmo seděla. Své ruce přitiskla na jeho odhalený hrudník, ze kterého sálalo teplo. On měl své ruce zamotané v jejích vlasech, se kterými si hrál. Rozpustil jí je a nechal jí je volně na zádech, cítila to i přes své šaty. Přesunuli se na zem. Teď jí hladil stehna, napřed zvenčí, ale postupně se přesouval na vnitřní stranu....
"Nicku.."řekla mezi vzdechy "Nicku.. tohle bysme opravdu teď dělat neměli." Použila snad všechnu svojí vůli a odstrčila ho, i když věděla, že se mu tohle líbit nebude. Chtěla, aby si jí k sobě přitáhnul zpátky a řekl jí, že si jí chce vzít teď a tady na tomhle místě.
On to neudělal. Jenn se cítila dotčeně.
Bez dalšího slova se přesunuli do kuchyně, kde si Jennifer nechala svou bundu. Než se nadála, tak už jeli k domu jeho rodičů. Cítila, jak jí telefon vibruje v kabelce a rozhodla se to ignorovat. Vešli spolu ruku v ruce a Nick se přivítal se svými rodiči i sestrou, s tou se neviděl už snad celé věky. Během večeře, se pořád cítila divně z toho, co se stalo u Nicka. Nebylo to špatné, mu říct aby přestal, ale byla si jistá, že to byla sranda a vášeň. Podle jejího názoru neměla právo to takhle přerušit a koneckonců Nick přestal.
Přistihla se nad přemýšlením o tom, co by udělal Josh v takové situaci. Její představivost jí svírala hrdlo, představa jeho prstů v jejích vlasech, hlazení jejích stehen.... Josh!! Vzpomněla si na něj a popadla svou tašku. Každý u stolu se na ní podíval. Ztrapněně se usmála a mávla na ně. Otevřela jí a začala hledat svůj telefon. Klikla na něj a uviděla několik zmeškaných hovorů a pár SMSek. Všechny od Joshe.
Kdy tu budeš?
Jen kde si?
?
Fajn.
Hovory byly taky od něj. Nenechal jí žádnou hlasovku. "Hned se vrátím." omluvila se a rychlým krokem odkráčela do koupelny. Vyťukala Joshovo číslo a dala si telefon k uchu. Přecházela sem a tam a srdce jí bušilo jako o závod. Jednou to zazvonilo a zvedl to. "Už jedeš?" "Poslyš Joshi. Omlouvám se. Úplně sem na to zapomněla. Jsem s Nickem. Sme u jeho rodičů na večeři." "Oh." řekl překvapeně."Tak to je v pohodě. Určitě si na to zapomněla, když si mi říkala, že přídeš." řekl a snažil se znít nadšeně. Nemohla mu lhát. "Vlastně sem jaksi zapomněla, že mám jít k tobě...." jakmile to dořekla, přála si, aby to ze sebe nikdy nedostala. Znělo to drze a vypadala jako nevětší mrcha na světě.
"Oh." vypravil ze sebe.
"Joshi fakt mě to moc mrzí. Hele nebudem dělat z komára velblouda ne? Budem spolu zejtra ne?" řekla s trochou naděje. "Zejtra vlastně nemám čas." řekl stroze.
Najednou to zavěsil. Musela to rozdýchat a dokonce se i trochu třásla. Když to rozdýchala, začaly se jí slzy drát z očí. Zabránila tomu, nemohla dopustit, aby jí takové nedorozumnění rozplakalo. I když věděla, že nějákou dobu si to u něj bude muset vynahrazovat.......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je libo život?

ANO
???
NE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama