Part 11

28. května 2012 v 19:50 | JustBee |  Fanfiction
Hlasitý zvuk jí probudil. Rychle se vymrštila z postele a brzy toho litovala. Měla šílenou kocovinu a do toho jí zvonil budík. Bože. Co se to děje? Projelo jí hlavou. Její budík ukazoval 6:31. Sakra. Přijedu pozdě! Zvuk budíku jí teď připadal, jako kdyby jí někdo bodal nožem do hlavy. V kolik to jenom měla bejt na tom tréninku. V 7? V půl 8? Byla si jistá, že v půl 8. "Doprčic už zklapni!" zařvala na budík, hned jak to dořekla, tak se jí ozval mozek a řekl jí, že to může vypnout sama.


Spustila své nohy z postele a vstala. Jakmile to udělala, začal se jí točit celý svět. Kdyby chtěla rychle chodit, tak by asi upadla. Hlava jí teď naprosto bušila, jako by tam měla techno koncert. Rozhodla se tedy posadit se ještě na chvilku, aspoň dokud se jí bude točit svět. Nějákým kouzlem se jí podařilo dostat se do šatníku a rychle na sebe hodila věci na trénink.
Když se dostala do koupelny a rozsvítila tam, tak se jí opět ozvala bolest hlavy. Bylo to vražedné. Co se včera v noci stalo? Josh tu byl. Nicku tu taky byl, ale najednou musel odejít. A co Josh?? přemýšlela o včerejšku. Konečně si její oči zvykly na světlo a její hlava už neměla tak super techno koncert jako předtím. Když se podívala do zrdcadla, tak zjistila, že má pod očima velké kruhy a její blond vlasy jsou jeden velký dred spuštený na jejích ramenouch. Vypadala snad takhle i včera v noci? Není divu, že Nick odešel. A Josh.. Josh?! Nebyla si jistá ničím v tuhle chvíly.
Opláchla si obličej studenou vodou. Probudilo jí to, ale zároveň to zesílilo bolest hlavy. Vlasy si dala do culíku a jediné, co si teď přála, bylo jít do postele. Podívala se na telefon a zjistila, že je 6:50. Musela jít, i když už teď věděla, že příjde pozdě. Každý pohyb který provedla, se jí odrážel v hlavě, jenomže se odrážel bolestí. Potřebovala Aspirin a kafe. Neměla čas na kafe a tak si dala jenom vodu. Vodu a Aspirin. Už při pomyšlení na Aspirin se jí dělalo líp. Celkem rychle se přesunula do kuchyně, kde si vzala 2 aspiriny a zapijela to vodou. Vypila celou flašku, a když dopila, tak jí opět rozbolela hlava. Zasténala a naklonila se nad dřez. V této poloze byla tak dlouho, dokud trvala bolest.
Dnešek bude peklo. Opustila kuchyň a vešla do obyváku. Překvapilo jí, když uviděla něčí tělo na svém gauči. Josh! Jasně všera tu zůstal. Dobře, aspoň, že neřídil opilý domu. Napočítala 8 prázdných flašek od piva, pak tam byla ještě krabice s posledním kouskem, teď už studené pizzy. Když to viděla, tak si uvědomila, že ještě nejedla. Její telefon hlásal 6:58. Neměla čas se vrátit do kuchyně pro pořádné jídlo. Vzala si ten kousek pizzy a kousla do něj. Byl studený, už celkem tvrdý a vůbec nechutnal jako pizza. "Zatraceně..."zasténala. Josh ležel na gauči a nevykazoval žádné známky toho, že by byl už vzhůru. Konečně našla svoje klíčky, vzala tenisky, které měla u dveří a odešla.
------------------
Při svém rozcvičkovém běhu zvracela a pak ještě jednou než začala trénovat s lukem. Všem řekla, že něco špatného snědla, i když bylo vidět, že trenéři jí to nevěřili. Nechali jí odejít s tím, že si to bude muset vynahradit zítra. Bylo asi 9:30, když se Jen vrátila k sobě domu. Když vešla objevila Joshe, jak sedí na kraji gauče a drží si hlavu. "Co se včera stalo? zeptala se. Josh sebou škubl "Proboha! Nemluv tak nahlas." "Co se stalo včera večer?" "Nejsem si tak jistý..." Její bolest hlavy teď už ustoupila natolik, že se byla schopná rozčílit. Tohle přece byla jeho chyba? Nebo snad ne? "Dneska sem nemohla ani trénovat. Dostalo mě to docela do problémů. Bude lepší, když si tím budeš jistý."
Podíval se na ní jedním okem a bylo vidět, že stále nemá ani tucha, co se děje. "Jdu spát. Dej si klidně něco k jídlu a odejít můžeš, kdy se ti zachce." řekla naštvaně. Bývala by si klidně i dupla, ale její zdravotní stav tohle momentálně nepovoloval.
-----------------
Probudila se a něčí ruka jí hladila hlavu. Najednou cítila rty na svém čele. Oči měla stále zavřené, a tak se snažila zjistit po hmatu, kdo to je. Něčí ruka chytila tu její. "Ahoj." řekl hlas. Britský hlas. Nick. Usmála se a trochu pootevřela oči. Otevřela je natolik, že si všimla že na sobě Nick měl šedé tričko a khaki kalhoty. "Hej" zamumlala stále ospalá. "Kolik je?" "Skoro 3. Těžká noc?" "Nejsem si jistá. Josh tu stále je?" "Josh zůstal přes noc?" zeptal se Nick s malým náznakem naštvanosti. Jennifer se okamžitě cítila provinile, když to zmínila. Byla ještě moc mimo, než aby si uvědomovala, co přesně říká. "Nechtěla sem, aby řídil po tom, co pil." řekla ve snaze obnovit důvěru mezi nimi. "Jak si věděl, že sem tu?" "Josh mi volal a řekl mi, že budeš tady a že ti není zrovna nejlíp." Josh zavolal jejímu příteli. To bylo hezké ne?
"Co se stalo včera v noci tobě? vzpomněla si Jen. "Táta volal a řekl mi, že mamka měla menší nehodu v Londýně. Ale neboj. Bude v pohodě." "Zlato to mě mrzí." "Neboj se. Tak dáme tě dohromady ne? Co tvoje hlava?" Když to dořekl, uvědomila si, že hlava už jí skoro nebolí. Pořád se jí sem tam ozívala, ale dalo se to přežít. "Bylo mi i líp."
"Kdy sis naposled vzala Aspirin?" "Tohle ráno.. Asi tak v 7," "Kafe, čaj?" "Kafe." "Chceš i toust?" "Jasně." "Fajn za pár minutek sem tu."řekl, políbil jí na čelo a odešel.
Místo, kam jí políbil jí pálilo. Tam jí totiž políbil i Josh včera večer. Na čelo, jasně. A co další místa? Postupně si začala dávat všechno dohromady. Pivo, smích, jejich opilecké škádlení. A pak šla do postele... řekl, že má radši blond vlasy.. políbil ji?? Všechno měla jako v mlze. Musela to vědět. Čekání jí zabijelo, a tak popadla svůj telefon a vyťukala Joshovo číslo. Párkrát to zazvonilo, než to zvedl. "Musíš volat tak nahlas?" zeptal se do telefonu. "Tys mi dal včera v noci pusu?" položila tu otázku, aniž by řekla ahoj." Chvilku bylo ticho a pak se ozvalo "CO?" "To je otázka ano/ne. Políbil si mě včera?" Po další pauze se ozvalo "Ano." "Na čelo?" "Ano." "A ještě někam jinam?" "Ne. Alespoň si toho nejsem vědom." Tak její paměť jí neklamala. Dal jí pusu, ale byla spíš přátelská. Její srdce se konečně vracelo do normálu, bušilo silně, protože se cítila provinile, kvůli té puse, ale když to bylo takhle. "Jak se cítíš?" zeptala se. "Hrozně. Co ty?" "Bylo mi i líp a díky, že si zavolal Nicka. Bylo to od tebe moc milý." "Žádnej problém. Promiň, že sem ti způsobil problémy na tréninku." "To je ok. My, Já tě nechám odpočívat. Pak se uvidíme. "Okay pa."
Vrátila svůj telefon na noční stolek. Posadila se a svět se na chvilku točil. Přestal se točit, když se ukázal Nick s plným tácem věcí. "Pěknééé." poznamenala. "A to se počítá ne?" řekl, když to pokládal na vedlejší stolek. "Omlouvám se ti. Je to moje vina, že ti není dobře. Kdybych jenom nepřinesl to pivo." "Jsem ráda, že si ho přinesl. Ráda sem tě viděla." políbila ho a užívala si chuti jeho rtů. Josh byl tako hodný, že ho zavolal. Oba si našli cestu, jak se o ní postarat, když to vypadalo, že to nejvíc potřebuje.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je libo život?

ANO
???
NE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama